Mládí propařila ve společnosti her Diablo, Fallout a MMORPG Ragnarok Online. Na vysoké se prohloubila její láska k deskovkám. Přes fázi hraní pouze párty her a fillerů se dostala k hrám atmosférickým a odmítání čehokoliv, co jen vzdáleně připomínalo euro hru. Nakonec vzala na milost i ty a dnes je deskoherní „omnigamer“. Mezi její největší lásky patří Glorantha: The Gods War, Mars: Teraformace, série Evolution, 51st State, Studená válka a Milostný dopis.
Máte rádi rozšíření ke svým oblíbeným hrám? Nebo vás nezajímají, protože základní hra je obvykle zcela perfektní tak, jak je? Já rozšíření zbožňuji, obzvlášť taková, která do základní hry přidávají jen o něco více variability.
Závodníci jsou seřazeni na startovní čáře. V krvi cítí směs vzrušení a nervozity. Ve vzduchu je pach benzínu, motorového oleje a potu. Za okamžik to vypukne. Pro tuhle chvíli tak dlouho trénovali.
Spící bohové jsou epickou deskovou hrou. Dle uživatelů serveru Zatrolené hry a jejich ankety Trolí palec jde dokonce o nejlepší kooperativní titul loňského roku. Ačkoliv je hráči milují, vzhledem k množství obsahu a s tím související vyšší ceně není jejich prodejní úspěch takový, jak by si vydavatelství REXhry přálo.
Ve světě deskových her, stejně jako v ostatních odvětvích zábavního průmyslu, je poměrně časté, že autoři předělají nějaký slavný titul. S výjimkou druhých edicí se však jen velmi zřídka stane předělávka populárnější než její předchůdce.
Nezáleží na tom, kolikrát jste již na tomto letišti úspěšně přistáli. Stejně je to pokaždé stále tak nervy drásající jako poprvé. Jste natolik soustředění, že ani nestíháte komunikovat s kopilotem.
Mravenci jsou fascinující stvoření. To, jak spolu jedinci dokáží spolupracovat pro dobro celého společenství, je něco v lidském světě nevídaného. Teď coby dospělá již nájezdy mravenců na moji domácnost tak ráda nemám, přesto mě stále fascinují.
Paříž byla historicky tím nejromantičtějším městem Evropy. Plná světel, vynikajícího jídla a pití, romantických zákoutí a historických budov. Dnes už to sice taková pravda není, ale desková hra Jízdenky, prosím!
Existují deskové hry skvělé, průměrné, podprůměrné a špatné. A pak existují hry, které se staly legendami, založily nebo zpopularizovaly nějaký žánr, a ještě u toho dokázaly k deskohraní přivést mnoho a mnoho nových lidí.
Hop na plošinu, vylézt po žebříku, projít portálem a seknout zombíka. Jupí, vypadly z něj drahokamy a mince. Tak dál, zpátky do portálu, doprava, nakoupit předměty a vylézt po žebříku.
Svět Pána prstenů patří mezi ty fanoušky nejmilovanější. I mě před těmi více než dvěma desetiletími přivedl k fantasy a sci-fi, a má tak v mém srdci nezastupitelné místo.
Často se na deskoherních fórech setkávám s dotazy, jakou pořídit deskovou hru, aby bavila nejmladšího potomka, jeho o pět let staršího sourozence, rodiče, a ještě i babičku. Osobně jsem zastáncem toho, že toto zadání do puntíku splňují hry zručnostní.
Vydavatelství TLAMA games se úspěšně etablovalo coby vydavatel středně obtížných a obtížných euroher, v nichž často najdete silný vliv tématu na zvolené mechanismy. Dočkali jsme se (nebo v brzké době dočkáme) lokalizace titulů Koruna z popela, Jak se trollí princezny, Potkani Krysy z Wistaru nebo Hippocrates.
